Motorizmus ve čtyřicátých a padesátých letech
Poválečný trh s automobily pro jednotlivce prakticky neexistoval. Majitelé aut, která byla německými vojsky zrekvírována
a zavlečena do ciziny, mohli podávat žádosti o jejich navrácení či přidělení podobného vozidla, většinou ale jen vraku.
Vypátrat "zatoulané" vozidlo ale musel bývalý majitel.
Podobně se přidělovaly automobily, dodané do ČSR v rámci akce UNRRA, prakticky výhradně osobám, které je potřebovaly
pro výkon povolání či pro "státní zájem". O přidělení rozhodovala komise, již po válce podle "třídních a státobezpečnostních"
hledisek. Vzhledem k tomu, že ČSR na nátlak Moskvy odmítlo tzv. Marshallův plán, nebyl v naší zemi dostatek paliv, maziv
a zejména obutí. Nová auta se mnohdy prodávala pouze "na ráfkách".
Několik let po válce ještě fungovala oficiální prodejní zastoupení, po roce 1948 samozřejmě začala zanikat. Nejdéle se udrželo
zastoupení britských Jaguarů a MG, dále amerických DeSoto a Studebaker. Fungovaly ještě na konci roku 1948. Zájemci
o zahraniční automobil jej nemohli koupit přímo, neboť válkou zdevastovaný stát neměl devizy na nákup vozů v cizině.
Praktikovalo se to přes prostředníka (např. příbuzného na Západě), jenž složil peníze na účet firmy, a čs. zastoupení pak vůz
dovezlo a předalo. Výjimkou byli samozřejmě lidé činní na veřejnosti či pracující pro zahraniční firmy.
Poslední velké série byly dodány v rámci pražského autosalonu 1947, počítaje v to několik desítek nových amerických vozidel,
mnoho francouzských a italských, větší počet i britských značek. Některé výstavní exponáty se dochovaly dodnes.
V ČSR se vyráběly výběhové série předválečných modelů: Tatra 57 B, Tatra 57 K (výhradně pro armádní a bezpečnostní složky),
Tatra 87, Škoda Popular a později Škoda 1101 v různých variantách, malá série velkých Škoda Rapid 2200, Škoda Superb
s novou karoserií na základě předválečného šestiválce (výhradně pro vládní a diplomatické potřeby), Aero 30, Praga Piccolo
ze zbylých zásob, údajně se smontovala jedna luxusní předválečná Tatra 70 A, koncem 40. let přibyl Aero Minor a Tatra 600,
známá jako Tatraplan. Automobily byly přidělovány v prvé řadě podnikům a organizacím, většina dalších šla na export, především za
konvertibilní měny. Československý trh byl "pokrytý" zčásti tzv. volným prodejem za přibližně desetinásobné ceny nebo na
pořadník, s výhledem na mnohaleté čekání. Výjimkou byli "hrdinové práce" a nositelé státních vyznamenání, kteří dostali vozidla
přednostně. Místo automobilů se propagovaly motocykly. Ilustrativní náhled roztříštěného trhu s automobily podává stručný
výtah z autoparku vojenského letiště, kdy ještě v roce 1951 byly v evidenci: Hansa 1100, Citroën TA 11, Ford Eifel,
Mercedes‑Benz 170 V, Praga Lady, Škoda Popular, Škoda 1101, Tatra 57 K a Tatra 600.
Se zpětnou platností vzniká k 1. lednu 1947 "Ústřední prodejna motorových vozidel", zvaná UP 20 (vynuceným sdružením
dvaceti největších prodejců), která distribuovala vozidla celoplošně. Z UP 20 vznikla po dvou letech Mototechna.
Vládním výnosem byla ukončena výroba většiny předválečných modelů, zůstala pouze Tatra 87. V "nabídce" byl Aero Minor,
Škoda 1101 a později 1102, Tatra 600. V utajovaném programu vznikla nevelká série Škody VOS (Vládní
Osobní Speciál), na nichž ovšem participovaly prakticky veškeré továrny, které měly něco společného s motorismem.
Počátkem 50. let začala Mototechna "dodávat" novou Škodu 1200, později 1201, ale za první tři roky se dočkalo pouze několik
set soukromých žadatelů. Tím končí výroba úspěšného "Tudoru", Aero Minor byl násilně ukončen, Tatra 600 převedena do
Mladé Boleslavi a tím de facto odsouzena k zániku. Omezeně se dodávají první Velorexy z dílny bratří Stránských, tehdy ještě
pod názvem Oskar. V polovině 50. let přichází Škoda 440, později i 445 a sportovnější 450, objevují se první dovozy:
IFA F9, GAZ M20 Poběda, Renault 4CV a AWZ P70. Objevuje se Tatra 603, která je zanedlouho nabízená i soukromým
zájemcům. Pro vládní účely dovezeny ZIS 110 a GAZ M12 ZIM. Slibný vývoj znamenité terénní Škody 973 je ukončen výrobou
35 kusů a následným počátkem dovozů sovětských GAZů 69.
V druhé polovině 50. let se poněkud uvolňuje trh, v nabídce je nejen dosavadní řada škodovek, ale i Octavia
a Škoda 1202 STW, ze zahraničních pak oblíbený Wartburg 900, malé množství Trabantů, první GAZy M21 Volga, Ford
Anglia 100E, Simca Aronde či malé Fiaty. Probíhají jednání o dovozu Austinů A35, později i Austinů Mini, ale dovoz
se neuskutečnil. Podobně je tomu u Renaultu Dauphine, který by se jako novinka dostal cenově příliš vysoko. Sortiment doplňuje
polská Warszawa, zpočátku dodávaná jen podnikům, a dodávkový Framo/Barkas V 901 z východního Německa. Ve vládní flotile
se objevují první GAZ M13 Čajka.
Víceméně teoretickou možností získání je výhra ve státní loterii, nabízející buď přímo automobil nebo peněžní částku, kterou je
možné využít na nákup s přednostním právem.
Z původního podniku Darex vznikají prodejny Tuzex, později nabízející i osobní automobily a individuální dovoz. Mimo běžný
prodej se na naše silnice dostává hrstka západních aut z brněnských veletrhů, výjimečně ojetiny ze zahraničních zastupitelských
úřadů. Individuální dovoz je naprosto ojedinělý, je stále vázaný na množství povolení a podléhá složitému schvalovacímu řízení.
V této atmosféře končí 50. léta, kdy běžný motorista musel čekat na vysněný vůz několik let, nemohl si většinou vybrat odstín
barvy, příplatková výbava neexistovala, a nezřídka se stávalo, že během čekání na vozidlo se stačila obměnit celá modelová generace
či dovozní podmínky.
Motorizmus v šedesátých letech
Do další dekády se naše republika dostala ve stavu mírného odklonu od devastujících zkušeností let padesátých. President Novotný
sice veřejně sliboval, že "maso bude, vejce budou", ale i kdyby skutečně byly, občan by byl při jejich nákupu až na výjimky stejně
odkázán na veřejnou dopravu, jízdní kolo čí motocykl. Ti šťastnější a "rovnější z rovných" měli svá vozidla zajištěná, mírně ojeté
vozy se prodávaly dráž než nové (i když "papírová" kupní smlouva zněla na úměrně nižší částku), předválečné modely, nezřídka
poznamenané útrapami a kutilstvím, se v nabídce dlouho neohřály, a stát povoloval i tvorbu vlastní, z použitých vozových
skupin, takže autor těchto řádků pamatuje Volgu 21 s motorem a podvozkem předválečného Opelu Kapitän, legendární Citroën TA,
za prostředními sloupky "řízlý" a doplněný zadní částí škodovky 1201 STW, či Škodu 1102 s kabinou předválečného Opelu Olympia
a zavazadelnikem Wartburgu 311.
Úvodem nahlédněme do sortimentu n. p. Mototechna na přelomu let 1959 a 1960.
Budoucí motorista si mohl dokonce vybrat:
- Škoda Octavia, Octavia Super, Škoda Octavia TS, Škoda Felicia
- Tatra 603
- GAZ M21 Volga
- Moskvič 407
- Wartburg 900
- Simca Aronde
- Renault 4 CV
- Fiat 600
Nahlédnutím do katalogů zjistíte, že Simca Aronde i Renault 4 CV byly výběhovými modely, zanedlouho nahrazenými novou
produkcí.
Seznam dovozu přelomu 50. a 60. let nutno doplnit ještě již zmíněným Barkasem V901 a velkým množstvím různých variant
terénního GAZu 69, výhradně ovšem pro ozbrojené a represívní složky, a stejně jako dříve i nevelkým množstvím
invalidních tříkolek Velorex‑Oskar. Ve vládní flotile se objevuje větší množství GAZů M13 Čajka, ale i první ZILy 111.
Ve snaze omezit nákupní horečku zavedla Mototechna tzv. vinkulované vklady, což byla peněžní částka cca ve dvou třetinách kupní ceny
běžného vozu, vinkulovaná a vedená u peněžního ústavu ve prospěch Mototechny. Bez této vinkulace nemohl občan ČSSR zažádat
o pořadník na nový vůz, a pokud měl zažádáno a vinkulaci z jakéhokoliv důvodu zrušil, jeho povolení ke koupi auta
bylo zrušeno bez náhrady.
V nabídce se postupně objevuje Simca Aronde P60, zvaná rovněž Simca Elysée a jednorázově i oblíbený rodinný Hillman Minx.
Dovoz Fiatu 1100 se nepodařilo uskutečnit, stejně jako Renaultu 4, Fordu Anglie 105E či další generace Hillmanu Minx. Zmíněné
modely byly buď neúměrně drahé nebo je nebylo možné dostat způsobem, který vyhovoval "obchodníkům" PZO Motokov.
Rok 1963 přinesl obohaceni trhu o Škodu Octavia Combi, Škodu 1202 STW a Tatru 2‑603. Majitelům valutových kont či prodejem
cizím státním příslušníkům za tvrdou měnu dodával Tuzex jakýkoliv právě disponibilní vůz, v běžném i tzv. "exportním" provedení,
které zahrnovalo většinou běloboké pneumatiky, dvoubarevný lak, autorádio a některé další doplňky.
Polovina 60. let přinesla obrovskou vlnu zájmu o novou Škodu 1000 MB a její deriváty, ale v prodejnách Mototechny
se neohřály ani další nabízené vozy: kromě již zmíněných také Wartburg 1000, Trabant 601, Moskvič 403, nový a progresivní
Renault 8 a oblíbený Ford Cortina Mk.I, který Mototechna prodávala ve verzi Standard. Prodejny Tuzexu mohly dodat i Saab
s dvoudobým motorem, Simcu 1300 TB a Cortinu v lépe vybavené modifikaci.
Do konce šesté dekády minulého století se naším trhem mihlo poměrně pestré množství vozidel. Mimo zmíněných "tisícovek" i následující
řada 100/110, nestárnoucí Octavia Combi a 1202 STW v provedení Standard či DeLuxe, samozřejmě Tatra 603 a oblíbený
Velorex. Užitková Škoda Agro neopustila stadium prototypové série. Východní Německo začalo sytit hlad českých řidičů po malých vozech
dodávkami Trabantů 601 a 601 Universal, kulaté Wartburgy byly vystřídány jejich novými, velmi prostornými následníky
řady 353. Podnikům i několika desítkám soukromníků byly dodány Barkasy B1000. Polsko pokračovalo v nevelkých zásilkách
Warszaw ve faceliftovaném provedení s "vrchovým" motorem, tradiční zájem byl o robustní a variabilní Nysy a Žuky.
Z Rumunska začínají první dodávky lehkého užitkového vozu TV 41, Sovětský svaz posílá nové a dlouho očekávané Moskviče 408
a následně 412, poslední generaci GAZů M21 a M22 Volgy, malé množství vozů RAF Latvija v modifikaci přepravníku osob
(mechanika Volga M21) a samozřejmě další vládní speciály pro garnituru Pražského hradu. Produkce Bulharska a neuvedené výrobky dalších
"lidově demokratických" států dovezeny nebyly. Pro potřeby homologace k nám přišlo i několik Záporožců, ty se ovšem na československé
silnice nedostaly, stejně jako populární polská Syrena, dodávaná výrobcem převážně na Balkán a domácí trh. Ze západních států byly
největší kontrakty uzavřeny s automobilkou Fiat (600, 600 D, 850, ojediněle 124 a 125), dále Renault (6, 8, 16, ojediněle i 10),
Simca (1300, 1500), Ford (Cortina Mk.I a II) a Saab (95, 96). Raritou se stal jednorázový dovoz malých Hond N 600 a několika
sportovních S 800, stejně jako Toyota Corona 1500, jejíž právě končící generace k nám přišla výměnou za traktory Zetor.
Politické tání konce 60. let umožnilo i některé do té doby nemožné obchodní aktivity. Tuzex začal ve velkém dovážet ojeté západní
automobily, zprvu jen značek a typů u nás prodávaných, ale později prakticky veškeré evropské produkce, včetně velkých Mercedesů,
Opelů, BMW, Fordů, ale také amerických vozů. Zajímavostí je, že prodej těchto "extrovek" podléhal zcela jinému režimu než běžná tuzexová
koupě. U ní byl zákazník povinen předložit doklad o řádném nabytí valut, ale v prodejně ojetin v pražské Řeznické ulici
stačilo přijít s "balíkem" tuzexových poukázek (bonů) či valut, a nikdo se neptal, kde k nim zájemce přišel. Stát prostě
západní měnu nutně potřeboval a volil i cesty na hranici zákonnosti...
Výjimek ale bylo více: Tuzex nakupoval i na zahraničních ambasádách, do podobného podnikání se pustila i Mototechna (byť jen
kusově), individuální dovoz narostl o tisíce procent. Mnohé z dnešních veteránů ujely své první československé kilometry právě
v oněch letech.
Oblíbeným "tržištěm" západních a nedostupných specialit se staly brněnské veletrhy, které gradovaly v jakýsi minisalon tehdejší
produkce. Odsud se v 60. letech na naše silnice dostaly např. Austiny, Morrisy, Vauxhally, Mercedesy, Opely, VW, německé Fordy,
Citroëny, Peugeoty, Volva, MG, Humbery a mnoho dalších značek.
Začíná se prosazovat i prodej zabavených vozů z trestné činnosti (pašování, apod.) a havarovaných vozů zahraničních turistů.
Je to víceméně specialita tzv. "socialistických" států, nikdy se o ní příliš nemluvilo a většině veřejnosti zůstává dodnes neznámá.
Podrobně se k ní vrátíme v příštím desetiletí.
Zajímavostí jsou pokusy o prodej automobilů ve velkých obchodních domech sítě Prior a několika dalších, v Praze např. v Bílé
labuti. Tak se většinou ale nabízely jen domácí vozy a motocykly, u automobilů nedošlo k většímu rozšíření z důvodů
výhradního smluvního odběru n.p. Mototechna.
Ojetá vozidla, u nichž počátkem 60. let skončilo tzv. předkupní právo státu, se mohla prodávat v síti autobazarů,
které převzal (naprosto nepochopitelně) n.p. Klenoty. Takže vedle šperků, vzácných kovů, některé numismatické produkce a orientální
výzdoby prodával i ojeté tudory, rozhrkané Olympie nebo předraženou nedávnou nabídku, když jednou za čas uspořádal Veletrh ojetých
vozů s jejich prodejem.
Zábleskem na roky příští zůstává variabilní Škoda 1203, licenční Fiaty z Polska a SSSR, o nichž běží mezi motoristickým
národem ohromné pověsti, ale i mnoho dalších projektů.
Šedesátá léta končí s nadějí na lepší budoucnost, třebaže již republikou duní pásy "bratrských" obrněnců.
Na viděnou v příští dekádě!
Motorizmus v sedmdesátých letech
Politicky komplikovaná dekáda našich dějin, nechvalně známá růstem kariérizmu, bezcharakternosti a falší. Doba, v níž někdo
MOHL, ale většina MUSELA.
Automobilový trh se přizpůsobuje již prověřené skladbě dodavatelů, zejména z tzv. nesocialistických zemí. Rozdělme si celé
desetiletí podle jednotlivých firem, participujících na nepříliš bohatém československém trhu:
ČSSR:
V první polovině dekády Škody modelu 100/110, bestsellerem je Škoda 110 R. Tatra 603 končí v roce 1975, je nahrazena
Tatrou 613, která je distribuována podle přísných vládních směrnic. Škoda 1203 a její deriváty jsou dodávané především
podnikům a družstvům. Velorex v tří a čtyřkolovém provedeni dodává Svaz invalidů.
SSSR:
Končí dodávky Moskviče 408, pokračuje Moskvič 412 a 427, od poloviny dekády pak nová řada Moskvič 2137, 2138 a 2140. Novinkou
je GAZ 24 Volga, později i její užitková varianta. Celosvětovým hitem se stává VAZ (Žiguli) na základě licence Fiatu 124.
Na náš trh přicházejí postupně VAZ 2101 a 2102, 2103, 21011 a 2106. Žiguli (později zvané Lada) jsou zcela nedostatkovým zbožím.
Pro potřeby armády se dováži terénní UAZ 469 a menší množství UAZu 452. Vládní autopark dostává další GAZy M13 Čajka
a nové ZILy 114 a 117.
NDR:
Trabant 601 a Wartburg 353 patří k nejoblíbenějším, to se týká i jejich užitkových variant. Trh obohacuje menší množství
Barkasů 1000 s různými nástavbami, jsou v omezené míře prodávané i soukromníkům.
Polsko:
Zlatým hřebem polského autoprůmyslu je Fiat 125p, dovážený k nám celé desetiletí v obou objemových třídách (1300 a 1500 ccm).
V druhé polovině 70. let se na trh dostává první série malého Fiatu 126p, který se stal šlágrem trhu. Pro potřeby organizací se
dováží ještě aktuální provedení Žuku.
Rumunsko
Svého času nejmodernějším východoevropským automobilem byla Dacia 1300, licenční podoba Renaultu 12. V nevelkých, ale
pravidelných sériích přicházela i na náš trh, doplněná o robustní terénní ARO M 461, později i ARO 240. Končí dovoz
víceúčelového TV 41.
Jugoslávie:
Motokovu se podařilo zrealizovat dovoz omezeného množství Zastavy 1100 (zvané i Zastava 101), pětidveřového licenčního
Fiatu 128. V jednání byly i další modely jugoslávských firem, ale vzhledem k devizové náročnosti jednání nedosáhla
úspěchu.
Francie:
Tradičním dovozcem je Simca, zastoupená u nás řadami 1301, 1301 Spécial a 1501. Později se import soustředil na zcela novou
Simcu 1307 a 1308. Francouzská odnož Chrysleru nabídla populární a nedostatkový Chrysler 180, později 2 Litres, státní
automobilka Renault dodávala během sedmé dekády modely 5, 6, 12, 15, 16 a 20, ojedinělým a neopakovaným počinem je dovoz malé série
revolučního Citroënu GS v sezoně 1971/1972. Koncem desetiletí se podepisují nové kontrakty vzhledem k zániku značky Simca
a ustavení následnického Talbotu.
Itálie:
Nesmírně oblíbené Fiaty pokračovaly úspěšným dovozem modelů 127, 128, 131, malého množství 132, začátkem dekády proběhly
poslední dovozy malých Fiatů 500.
Švédsko:
Raritou československých silnic byly superdrahé Saaby, dodávané v modelových řadách 96 a 99 včetně faceliftů.
Velká Británie:
Stálým dodavatelem je britská odnož Fordu, která nabízí Cortinu Mk.III a Mk.IV, dovoz Fordu Fiesta se nepodařilo dojednat
z cenových důvodů. Ojedinělým zůstává import malého množství progresivně řešeného, ale choulostivého Austinu Allegro.
Zbývá dodat, že o vstup na československý trh se pokoušel japonský Nissan/Datsun, Toyota a Mazda, německý VW a BMW
i nizozemský Daf, ovšem prozatím bezvýsledně.
Podívejme se na rok 1975 a plán objemu dovozů Mototechny:
Moskvič 10 000 kusů
Volga 3 300 kusů
VAZ 42 000 kusů
Trabant 8 000 kusů
Wartburg 7 000 kusů
Dovozy Mototechny z nesocialistických zemí: celkem 2 000 kusů (Fiat, Chrysler, Ford, Renault a Saab).
Na koupi vozidel poskytovala Česká státní spořitelna půjčky, které se však vztahovaly jen na některé typy, většinou slabší, starší
a hůře prodejné. PZO Tuzex končí v roce 1973 s dovozem ojetých západních automobilů. Držitelé státních vyznamenání
a vysokých titulů mohli mít nejen přednostní právo odběru vozidla, ale dostat na něj i tzv. "poukaz", částečné či celé
pokryti kupní ceny vozu, a to i západního! Tento "poukaz" býval udělován i opakovaně.
Individuální dovoz probíhal během celé dekády, byl vázaný na předchozí povolení k dovozu, dokladováni původu, darovací smlouvu
(zakázaný byl automobil ze zahraničí jako svatební dar) a clo se vypočítávalo z odhadní ceny vozu na tuzemském trhu. Vozidlo
nesmělo být "papírově" starší pěti let a během pětileté lhůty od přihlášení nesměl být automobil prodán (opět "papírově").
Tuzex umožňoval individuální dodávku prakticky jakéhokoliv nového vozu, takto byl v roce 1970 zakoupen zcela nový Ford Mustang.
Nejčastějším dovozem se stal Mercedes-Benz a po debutu řady Golf samozřejmě Volkswagen. Brněnské veletrhy nabízely valutovým
tuzemcům možnost odkupu exponátů, takže se na naše silnice dostaly nejen Mercedesy třídy S, ale i BMW řady 5, Fiaty 132
či Ritmo, Citroëny CX, Peugeoty 305 a 604, Renaulty 30 nebo Fordy Granada.
Stále pokračuje možnost přednostního nákupu vozidla výhercem Československé státní loterie, a to od částky 20 000 Kčs
až do maximální výhry 100 000 Kčs.
Zajímavou dovozní akci bylo losování desítky zahraničních vozů na samém počátku 70. let u příležitosti výstavky automobilů
na pražském výstavišti (tehdy Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Šťastlivci si mohli domů odvézt Ford Capri 1700, Alfu
Romeo Giulia a 1300 GT Junior, BMW 1602, Ford Escort a další. Akce byla pouze jednorázová, a jak asi tušíte,
definitivně poslední...
Zmiňme se ještě o prodeji zabavených vozidel, ten byl výhradně protekční záležitostí a při velkém štěstí a značných konexích
jste mohli dostat téměř vše od malých Fiatů přes cestovní Mercedesy a Opely, až po Porsche či americkou produkci. Nevýhodou býval stav
některých vozidel, po havárii kladly velké nároky na opravu a náhradní díly, často bývaly prorezlé, pravořízené či natolik exotické,
že se jich zákazníci báli a vozy nakonec skončily ve šrotu (např. luxusní pravořízený Datsun President z japonského velvyslanectví,
rezavý tak, že bylo možné si skrz díry v horní části blatníků prohlédnout pneumatiky).
Trh ojetin byl zcela volný, počet autobazarů se držel na minimálním počtu, mnohdy neměly co nabízet, protože hlad po vozidlech byl stále
enormní.
Zajímavostí je určitě legendární pražský "lidový autobazar", vzniklý zcela spontánně na bývalém kolejovém tělese zrušené trati
z Nuslí přes Pankrác na Kačerov. Zde se začala objevovat mnohdy hodně raritní auta s lístečky za stěračem či uvnitř.
Na konec tohoto přehledu sedmé dekády uveďme ještě nějaké ty raritky. Státní subjekty s částečnou valutovou samostatností si
mohly koupit i západní produkci, např. Československá televize používala VW busy, národní podnik Geoindustria měl k dispozici
Chevrolety Suburban a Land Rovery a samozřejmostí byl dovoz tzv. "srovnávacích a vzorkových" automobilů, který se počítal
na mnoho desítek kusů. Poslední zajímavostí je dovoz speciálů, většinou ambulancí a funerálních (=pohřebních) vozidel pro potřebu vlády,
výhradně Mercedes‑Benz s karoseriemi Binz a Miesen, záslužným počinem je nákup šestice terennich záchranek Range Rover
v úpravě Lomas, kuriozitou pak dovoz dvou VW bus s protiradiačním zařízením. Speciály ministerstva vnitra by vydaly
na samostatné pojednání.
Sedmdesátá léta končí a s nimi do historie odcházejí nejen kalhoty "do zvonu", ale i dovoz Moskvičů a polských Fiatů.
O tom až v následující dekádě...
Léta osmdesátá
Osmá dekáda minulého století přišla v discorytmu ze sluchátek walkmanů, ozdobená barevnými líčidly na tvářích dívek a ve
sportovní obuvi, doplňující prakticky cokoliv. Na začátku desetiletí se nemohlo skoro nic, na jeho konci se už mohlo prakticky
všechno, ale tahle skutečnost byla jen předzvěstí zážitků poněkud frustrujících.
V automobilovém průmyslu zemí východního bloku došlo k jistému útlumu. Bylo to pochopitelné. Výrobky stárly, investiční kapital
chyběl, a příslovečný vlak ujížděl čím dál tím rychleji.
Mnohé slibné projekty československé i kooperační vyzněly do ztracena a sdělovací prostředky oslavnými články velebily i tu
sebemenší změnu na dlouhověkých škodovkách s motorem vzadu, jejichž prvopočátky spadají do druhé poloviny 50. let (prototyp s názvem
Škoda NOV).
Rozhodnutí, které bylo na západ od Šumavy otázkou opravdu krátkodobou, potřebovalo v našich podmínkách na dozrání celé roky
a razítka z celého kmene vzrostlého stromu.
Podívejme se opět, co v průběhu 80. let nabídly prodejny Mototechny československému občanu:
ČSSR:
Malým faceliftem pokračuje výroba řady Škoda 105/120, později se přidává 130.
V roce 1980 končí výroba a dodávky škodovky 11O R.
Nastupuje modernizovaná řada 105/120/130 "M", sportovní Škoda Garde, později Rapid.
Na sklonku dekády se začíná prodávat Škoda Favorit ve dvou cenových provedeních.
Škoda 1203 je dodávána ze slovenské továrny TAZ.
Kopřivnická Tatra pokračuje ve stavbě T613, pro vládní potřeby se staví malá série T613 Special a pět kusů T613 Landaulet.
SSSR:
Ročníkem 1980 končí dovoz klasicky řešených Moskvičů.
GAZ 24 Volga přišla v malém množství ve faceliftoém provedení a dodala se i první minisérie upraveného modelu 3102.
Do vládních garáží zamířily nové GAZy 14 Čajka a ZIL 4104.
Litevská automobilka RAF dodala necelé tři stovky Latvijí 2203.
Podnik Lada (VAZ) dodal první stovky terénního bestselleru Lada Niva, pokračoval dovoz Lady 1600, na konci dekády přišly
i Lady 2105, 2107, 2104 a novinka Lada Samara s předním pohonem.
Armádní složky dostaly další příděly UAZů 469 a 452.
NDR:
V polovině 80. let končí oficiální dovoz Trabantů a Wartburgů, provedení se čtyřdobým motorem v licenci VW
nedokázal Motokov kontrahovat.
Polsko:
Dovoz Fiatů 125p skončil modelovým rokem 1981/1982.
Šlágrem československého trhu se stal malý Fiat 126p, dodávaný v průběhu celé dekády.
Motokov se snažil dojednat alespoň minimální množství FSO Polonez, nároky polské strany ale byly finančně nepřiměřené.
Rumunsko:
Dacia 1300 se prodávala během celé dekády, od poloviny 80. let v upravené podobě, později i jako STW (1310 Break).
Závěrem 80. let přišly poměrně velké dodávky Oltcitů Club 11.
ARO 240 se opět dodávalo od roku 1983, na konci dekády přišly i nové malé terénní ARO 10.
Francie:
Talbot (bývalá Simca) dodává na náš trh modely 1510 a 1610 (původně Chrysler 180).
Renault podepisuje dodávky sportovních modelů Fuego, dále pak 18, 20, 21, 9 a 11.
Peugeot je novým dodavatelem, posílá k nám malou sérii 205 a později 309 GLD.
Itálie:
Hitem československého valutového trhu je Fiat Uno 45, doprodává se poslední zásilka Fiatů 131, koncem sledovaného
období se začíná prodávat avantgardní Fiat Tipo.
Velká Británie:
Dobíhá prodej klasického Fordu Cortina Mk.IV, začíná se v poměrně velkém množství dodávat Ford Sierra 1600, popularitu
okamžitě získává nový Escort Mk.III s předním náhonem. Ani tentokrát se nedaří kontrahovat Fordy Fiesta.
Švédsko:
Jedním z nejdražších u nás prodávaných vozidel je Volvo 244 DL, dodávané počátkem dekády v základním provedení.
Japonsko:
Motokov podepisuje smlouvu na dodávky několika desítek vozů Toyota Corolla, začínají se prodávat na samém konci 80. let.
Jižní Korea:
Skutečně neobvyklý obchodní partner, který nám v rámci výměnného obchodu dodal několik set vozů Daewoo Racer, jinak lehce
upraveného Opelu Kadett E se stupňovitou karoserií.
V rámci jistého politického, ale i obchodního uvolnění probíhala jednání o dovozu mnoha dalších značek:
indického Maruti a jeho maďarského licenčního derivátu, Yugo, Citroënu BX a dalších, smlouvy se však nepodařilo
dotáhnout do konce.
Podívejme se na cenový přehled, ilustrativně nejdříve Škoda modelu "M" ročníku 1984/1985:
Škoda 105 S 55 000 Kčs
Škoda 120 L 63 100 Kčs
Škoda 120 GLS 71 700 Kčs
Škoda Rapid 81 000 Kčs
Na konci dekády byly ceny Mototechny následující:
Škoda 120 L 65 600 Kčs
Škoda 130 L 83 100 Kčs
Škoda Rapid 84 500 Kčs
Škoda Favorit 84 600 Kčs
Škoda Favorit LS 89 180 Kčs
Oltcit Club 69 000 Kčs
Dacia 1310 TX 80 500 Kčs
Dacia 1310 Break 88 000 Kčs
Daewoo Racer 190 000 Kčs
Lada 2121 (Niva) 107 000 Kčs
Obdobné ceny (po přepočtu na TK) požadoval i PZO Tuzex, z dalšího sortimentu namátkou:
Fiat Uno 45 25 500 TK
Ford Escort 1300 29 900 TK
Renault 21 60 000 TK
Fiat Tipo 53 500 TK
Peugeot 309 GLD 55 000 TK
Individuální dovoz se rozrostl a možnosti se (zejména v druhé polovině dekády) zvětšily, množství povolení a razítek
však bylo možné v případě dobrých konexí částečně obejít. Tak se např. podařilo dovézt a přihlásit v roce 1981 německý
Ford Taunus Turnier, vyrobený v roce 1966!
Díky mezivládním dohodám a "pomoci" rozvojovým zemím zde pracovalo nebo studovalo velké množství cizinců, zejména z arabských
a afrických zemí. Při spáchání přestupku či trestného činu byli zpravidla vyhoštěni a jejich majetek včetně automobilů propadl
státu, případně sami unikli a své vozy ponechali často na letišti. Nahlédnutí do seznamu takto zabavených (a následně protekčně
prodávaných) vozů není jisté bez zajímavosti. Nejčastěji se v něm vyskytují: Fiat 131 a 132, Mercedes‑Benz W115 a W123,
Renault 15 a 17, případně BMW řady 3 a 5. Brněnský veletržní "autosalon" obohatil československé silnice o rarity
typu Opelů Kadett a Rekord, VW Golf a Scirocco, Mercedes‑Benz řady W124, W201 a W126, Talbot Solara a Tagora,
Peugeot 505, Volvo 245 a 340, Renault 25 či Espace, Mazda 323 či Austin Princess.
Stejně jako v předešlé dekádě tu byla (i když jen pro někoho) možnost odkupu ojetiny z ambasády či policejních skladů
zabavených vozidel.
Zajímavost se objevila v podobě loterie, pořádané mezinárodní organizací novinářů (MON), jejíž losy stály 3 Kčs a nabízely
velmi lákavé prémiové ceny: Mercedes‑Benz 190 E, Lada Samara, FSO Polonez, Škoda Favorit, VW Golf II a další. Za
zmínku jistě stojí, že "vyhrávající" losy automobilů, motocyklů a drahé západní spotřební elektroniky se tiskly v jiné tiskárně než
zbývající losy, a podléhaly i jiné evidenci. Pročpak asi?
Výčet dovezených zvláštních vozidel je vcelku jednoduchý: pohřební a sanitní Mercedesy‑Benz W124, rakouské záchranné Steyry G
(prakticky totožné s Mercedesy‑Benz G), minibusy Mazda a Toyota, první série sanitních Renaultů Master či nové
tmavomodré Volvo pro pražské arcibiskupství.
Dokončili jsme pouť 80. roky, bohatými na dramatické události. Závěr dekády znamenal pro mnoho lidí euforii a naději, pro jiné
pobídku k nezřízeným zlodějnám a podrazům dosud netušeného rozměru. Ale to už ani Mototechna ani Tuzex ovlivnit nemohly...
Léta devadesátá
Kromě "konce vlády jedné strany", bezproblémového vycestování, do té doby nevídaných pochutin a nárůstu kriminality se od roku
1990 projevil boom v prodeji osobních automobilů.
Individuální dovozy a krátkodobé povolení "přihlásit cokoli" zaplavily československé silnice přívalem západních vozů, ze značné
části vrakovitých...
Co se však dělo v prodejnách Mototechny?
První polovina roku 1990 se odehrála ve znamení konce výroby škodovek s motorem vzadu. Odešly bez fanfár, v tichosti,
doprovázené častými posměšky, jakoby ani nebylo stovek tisíc řidičů, jimž se na dlouhá léta staly společnikem a kamarádem.
Nová touha nesla jméno Favorit. Cenový vzestup způsobil, že jemně ojeté Favority z konce 80. let se najednou prodávaly
za dvojnásobek ceny, protože byly k mání IHNED. Pro mladoboleslavskou automobilku znamená tato doba hledání partnera, s jehož
pomocí měla automobilka přežít. Do nejužšího výběru postoupil Renault a VW, výsledek výběru je dostatečně známý. Pokračovatelem
Favoritu je dodnes hojně jezdící Felicia. Třešinkou na dortu se stal malosériový MTX Favorit Roadster, stavěný firmou Metalex. Jeho
cena 300 000 Kčs omračovala, i když to byla jen předzvěst šoku, který způsobily ceny minivozů západní produkce.
Velmi potřebným vozem na našem trhu se stala Škoda Forman, model vyráběný již od přelomu 80. a 90. let, dodávaný však
až od roku 1991. Forman spolu s jeho užitkovými variantami vystřídala až Felicia Combi v polovině 90. let.
Archaickou, ale osvědčenou Škodu 1203 postihlo to, čemu se říká "odvál čas"... Pomalý, podmotorovaný, ale neúnavný pracant,
konstrukčně spadající do 50. let, samozřejmě nemohl obstát vedle konkurence, ale výroba v trnavské montovně běžela
i po rozdělení republiky až do konce dekády (pod názvem TAZ).
Kopřivnická automobilka měla neveselé, spletité a temné osudy. Její proslavené sedany v havraní černi byly jedním
z prvních artefaktů, odmítnutých novou vládní garniturou, která se zhlédla v západní konfekci, namísto propagace legendární
české automobilky. Noblesní chromované T613 vystřídaly v rychlém sledu její oplastované sestry, po "listopadu" zvané T613‑4
a T613‑5. Sama automobilka klesala pod náporem nekalých obchodních praktik, trpěla změnami vedení a vyváděním kapitálu.
A radit přijížděli "odborníci" ze Západu, kteří ani neměli povědomí o slavné historii podniku, na jehož půdu vstupují. Modely
první poloviny 90. let se snažila Tatra prodat na domácím trhu, jenž byl ale oslepený "dvojitými ledvinami, hvězdami, kosočtverci,
lvy a modrými ovály" konkurence, která vlastně ani konkurencí být nemohla, neboť královská třída konkurenci nemá... Příborský montážní
závod nabízel v roce 1994 Tatru 613‑4 roku výroby 1991 za 390 000 Kč, r.v. 1992 za 420 000 Kč
a r.v. 1993 za 497 000 Kč, tedy nové auto té nejvyšší třídy, technicky vyzrálé a spolehlivé, za cenu ubohého
čtyřmetrového plastového čtyřválce západoevropské produkce. Vše marné, výroba vyústila v konečný projekt Tatry 700, jímž výroba
osobních automobilů v Kopřivnici končí. Stalo se tak právě sto let po jejím začátku a nabízí se otázka, který stát by nechal padnout
takovou sbírku rodinného stříbra v roce centenaria?
Sovětský svaz, který se brzy začal zvát Ruskem, později Svazem nezávislých států a nakonec se úplně rozpadl, patřil a stále
patří k dodavatelům. Mototechna a po její likvidaci i jednotlivá obchodní zastoupení dovážela v 90. letech
oblíbenou Ladu Niva, s drobnými změnami vyráběnou dodnes, dále třináctistovky 2105 a 2104 (combi), bohatě chromovaný model 2107,
ale i konkurenta Favoritu, Ladu 2108 Samara, později pětidveřovou Ladu 2109 a další varianty, např. sedan se stupňovitou
zádí.
V roce 1990 se po letech na náš trh dostal Moskvič, tentokrát s modernějším modelem Aleko, nápadně připomínajícím Talbot 1510.
Pokud by přišel o dva roky dříve, stal by se trhákem, takhle ale doplatil na pověst značky a dnes se s ním prakticky už
nesetkáme.
Malým, ale dnes již pozapomenutým obohacením našeho trhu 90. let se stal ZAZ Tavrija ze Záporoží, úhledný hatchback objemové
třídy Peugeotu 205 či Fiatu Uno. Dovoz byl krátkodobý a už se neobnovil.
Na český trh se po mnoha peripetiích dostal i FSO Polonez, oblíbený zejména v užitkových a prodloužených variantách.
I po listopadu 1989 se na našich silnicích objevovaly rumunské Dacie, v radikálně změněných obchodních podmínkách obou zemi
nabízel výrobce pickupy, dodávky a další speciální modifikace a postupně i vlastní konstrukce. Počátkem 90. let se doprodávaly
i smluvní dodávky vzduchem chlazených Oltcitů.
Postupně začala vznikat obchodní zastoupení jednotlivých značek v podobě, v jaké je známe dodnes. Těmi prvními vlaštovkami byly
Nissan, Fiat, Mercedes‑Benz a Ford, postupně se přidávali další, a ke konci dekády je možno říci, že se u nás prodávala
každá známější značka.
Řady dovozců rozmnožili i tzv. "šedí importéři", kteří na naše silnice dodávali italské supersporty, velkosériovou americkou produkci
či superdrahé offroady.
Tím se dostáváme na konec 20. století tak, jak jej zaznamenala historie, a jak si jeho průběh můžete prohlédnout v této expozici.
Autor textu: Pavel Kopáček.
Tento text byl, včetně uvedených obrázků, umístěn na pěti nástěnkách na zdi první haly
v Retroautomuzeu ve Strnadicích
(stav z léta 2021), jehož návštěvu vřele dopororučuji.
|
